Vod tahu k tahu.
Každého asi někdy napadlo, proč vrcholoví fotbalisté vydělávají tolik
peněz. V čem jsou o tolik lepší než třeba vrcholoví šachisté?
Myslím, že je to hlavně v tom, jak dokážou fotbalisté utkání po jeho
skončení rozebrat. Kdyby se od nich šachisté něco přiučili, třeba by
časem v Brankách, bodech běžně zaznívaly strhující výpovědi borců
černobílé magie.
„Jak byste zhodnotil to utkání?“
(odplivne si) „Tak určitě. V šachu hrajou bílí proti černým, že jo,
bílí začínaj a vyhrát může jen jeden. My sme do toho šli s tím, že
musíme hrát svou hru, jít vod tahu k tahu a nedívat se moc dopředu.“
„Ze začátku jste byli dost aktivní.“
„No tak určitě. Šachovnice má 64 polí a na každý straně je 16 figurek.
Pokud nejdeš pěšcama dopředu, nemůžeš čekat dobrej výsledek. Ale
soupeř hrál ze zajištěný obrany a dobře napadal, a nám chyběl důraz v
koncovce.“
„Soupeře jste ale potrápili. Kolem 40. tahu musel čelit několika
nepříjemným šachům.“
„Určitě. Šachy jsou vo šachách a na desce máš dva krále. My sme se
dneska soustředili hlavně na toho soupeřova, ale nakonec je to vždycky
vo tom matu, že jo. Můžeš mít spoustu krásnejch šachů, ale pokud nedáš
mat, tak prostě nemůžeš pomýšlet na slušnej výsledek.“
„Ve 65. tahu jste ale mohl dát jednoduchý mat a utkání rozhodnout. Co
se tam stalo?“
„Tak stalo se zase to, co by se stávat nemělo. Máme fakt dobrý
střelce, ale prostě to tam nedáme. Takový maty jsou přesně ty maty,
který musíme dávat. Jak se říká: Nedáš, dostaneš. To se dneska
potvrdilo. Soupeř šel do brejku na dámským křídle a dostali jsme
takový dva dost laciný šachy a nakonec takovej úplně zbytečnej mat. A
to už se pak prostě těžko votáčí, no…“
—
Zdravím z Chrudimi
Jar. Hájek